Známe zvyk 100 dnů hájení osoby postavené do nové role. Na jaře loňského roku jsme v nich byli po uzavření škol všichni: rodiče, žáci, učitelé, zřizovatelé. V minulém školním roce ještě šlo tolerovat nejasnosti v tom, co je a není skutečná on‑line výuka, v takové době se cení i schopnost improvizace.
Poté však musí přijít období pojmenování a vyhodnocení získaných zkušeností. Z tohoto hlediska byla dobrým počinem tři dotazníková šetření týkající se výuky na dálku, která proběhla v závěru minulého a v polovině tohoto školního roku a která jsou na webu MČ v sekci Školství/Aktuality.
V tuto chvíli však už nemůže být cílem jen sběr zkušeností jako na počátku pandemie – výsledkem má být jasný plán, jak se získanými podněty dále pracovat. Buďme konkrétní a přečtěme si např. souhrnnou odpověď získanou od cca poloviny učitelů z Prahy 15 na otázku „V jaké oblasti vztahující se k distanční výuce byste se chtěl vzdělávat?“: „Dle dotazníků by se pedagogové nadále rádi vzdělávali v informační technologii, programování, vytváření vlastních výukových materiálů, vědomostních kvízů a her, ale i v oblasti motivace žáků a hlavně jak správně a objektivně hodnotit žáky při on‑line výuce.“
Vzdělávání pro on‑line výuku je tedy jednou zcela jasnou potřebou učitelů našich škol, a tudíž objektivně pojmenovaným problémem k řešení v rámci školství Prahy 15. Víme, zda a jak bude toto vzdělávání realizováno? Pokud se řešit nebude, zůstane problémem. Pokud se už řeší a občan/rodič o tom neví, zůstávají – doufejme zbytečné – pochybnosti. Covid necovid, základním problémem je nedotaženost i dobře míněných počinů a malá informovanost občanů.
Jana Vachulová (sloupek naší zastupitelky v dubnovém Hlasateli)
Comentários