A proč ne včera?

Když jsem tu otázku četla (Mateřské školy dnes a zítra?! - autorem ODS), pousmála jsem se. Dnes, kdy sloupek píši, tj. 7. srpna, i zítra, je většina městských mateřských škol zavřená. Učitelky a personál si užívají zaslouženou dovolenou a nabírají síly do nového školního roku. Právě oni jsou tím hlavním, co školku tvoří – ne zdi, ale lidé, kteří dětem dennodenně poskytují podporu a bezpečí.

A teď k tomu, kam otázka pravděpodobně mířila – k otevření dvou tříd MŠ a stacionáře pro seniory v Gercenově ulici. Za tento mezigenerační projekt jsem ráda, ale chci připomenout i ono „včera“. Celý život bydlím o pár ulic dál a pamatuji si, jak tu bývaly jesle, pak senioři a následovala léta chátrání. Měla jsem obavy, že pozemek skončí v rukou soukromého investora, i z možné snahy o změnu územního plánu. Podobně jako se v letech 2006–2010 prodávaly objekty bývalých školek (Ejpovická, Tesaříkova) jako nepotřebné, aby ti samí lidé teď s velkou pompou otevírali nové.

Ono „včera“ se mi připomene i ve chvíli, kdy jsem marně, podobně jako další rodiče, sháněla pro syna místo v městské MŠ. Dostal se až téměř ve čtyřech letech. Do té doby jsme volili mezi soukromými zařízeními v cenové relaci 7 600 až 16 000 Kč měsíčně. Dnes už je situace lepší, kapacita je konečně dostatečná. Stačilo počkat pár let a přežít nářky rodičů.

A zítra? Demografická studie tvrdí, že i v budoucnu bude míst dost. U ZŠ prý na hraně, ale stále v normě. Ráda bych tomu věřila. Jen mě trochu znejistěl rozdíl mezi odhady – například u Taškentu se ve studii počítá s 210 byty, ale developer jich plánuje 365. Přeci jen časem tu má dle odhadů žít 45 000 obyvatel. A jako argument slýchám, že „mladí nechtějí děti“. To se říkalo i o mé generaci – a děti mám dvě.

Sloupek naší zastupitelky Jany Brádkové v zářijovém Hlasateli.