„Jako sociální pracovnice a dvojnásobná maminka cítím, že v Praze 15 je potřeba více uzpůsobit veřejné prostředí rodinám a lidem s hendikepy. Chci se také zasadit o poskytování účelné podpory lidem v nepříznivé sociální situaci. Především je však třeba vytvářet podmínky, aby si lidé mohli být oporou navzájem.“

​Klářiným domovem je Groš, na zdejším sídlišti jako dcera místních starousedlíků už vyrůstala. Praha 15 ji provází celým životem. Dlouhých 17 let tady chodila do hudebky (umí skvěle zahrát i na varhany!), zamilovala si procházky lesoparkem, bruslení na zamrzlé přehradě, návštěvy místního kostela, toulání se okolím Botiče a objevování skrytých zákoutí nespoutané přírody za drahou, jen kousek od jejího bydliště. Od útlého věku ji zajímaly problémy konkrétních lidí a později i ty celospolečenské. Při studiu sociální práce se pak rozhodla zaměřit na pomoc seniorům a na zlepšení kvality života ve stáří, protože to z hlediska zvyšování průměrného věku dožití považuje za důležité.