DISTANČNÍ VÝUKA BOHUŽEL POKRAČUJE
Dnešek měl být návratem dětí do škol. Situace se však nelepší a všechny školy zůstávají zavřené. Pojďme si tedy říci, co se v distančním vzdělávání změnilo oproti jarní vlně epidemie.
Oproti jaru je ovšem jasně patrný posun z hlediska připravenosti jednotlivých škol i rodin. Na jaře bylo zavření škol krokem, který skoro nikdo nečekal. Zkušenosti mnohých učitelů s výpočetní technikou nebyly velké, navíc vybavenost některých domácností počítačem s připojením k internetu také nebyla samozřejmostí. Podle toho vypadal i způsob distančního vzdělávání.
Ve většině případů bylo v kompetenci jednotlivých učitelů, jak s novým způsobem vzdělávání naloží. Každý se toho chopil po svém, a proto v rámci jedné školy vzniklo několik paralelních systémů. Někteří posílali dětem pouze úkoly, jiní se snažili vést online výuku v prostředí různých programů. Obzvláště ze začátku to byl jeden velký chaos, ve kterém se těžko orientovali žáci, jejich rodiče a v konečném důsledku i samotní učitelé.
Přes léto bylo podniknuto mnoho kroků na státní úrovni i na jednotlivých školách. Distanční vzdělávání má nyní oporu v zákoně a mělo by sloužit jako plnohodnotná náhrada vzdělávání prezenčního. Školy získaly peníze na lepší techniku, a také došlo k většímu sjednocení distančního vzdělávání. Většina škol se na opětovné uzavření mohla během září lépe připravit než v loňském školním roce. Učitelé měli možnost školení v používání nových technologií a spolu s vedením škol vyvíjeli podobu případné distanční výuky. Připravenost se vyplatila. Žáci a jejich rodiče nyní reagují mnohem zodpovědněji a málokteří si pletou distanční vzdělávání s prázdninami. Většina žáků se do vzdělávání pravidelně a aktivně on-line zapojuje. V tom je možné spatřit hlavní úspěch oproti první vlně, kdy se mnoho žáků vůbec nezapojovalo, a to nejen kvůli chybějící IT technice.
Celkově je možné říci, že jsme nyní všichni na tento způsob vzdělávání mnohem lépe připraveni. Máme pro ně lepší podmínky i vybavení, nicméně prezenční výuku tím plnohodnotně nahradit nedokážeme. Nyní je třeba se zamyslet nad tím, co a jakým způsobem může být dětem přes online vzdávání předáno, a nebrat tuto dobu stále jen jako provizorium. Toto období bychom neměli brát nijak pesimisticky a pouze čekat, až se opět sejdeme ve škole.
Důležité je, aby učitelé i rodiče vytvořili dětem vhodné a podnětné prostředí, které je bude i za této situace posouvat kupředu – a to nejen po stránce vědomostí, ale i po stránce sociálního vývoje. Žáci i učitelé získávají mnohé dovednosti, které by jim klasický vzdělávací systém pravděpodobně nepředal a je otázkou, jak s nimi naložit i při klasické prezenční výuce.
Martin Šimák, učitel ZŠ Švehlova, člen PND.