Květen ve mně jako rodiči dvou dětí v poměrně zásadní životní etapě vyvolává hlavně stísněné pocity ze stavu školství v Praze 15. Doufám, že syn, který má nakročeno ke čtvrtým narozeninám, bude letos přijat do městské mateřské školky, a odpadne mi tak po roce platba za soukromé zařízení.
Dívám se na stránky MČ Praha 15 a marně tam hledám informace, které jsou jiné městské části schopné poskytnout. Například v Praze 11 už třetím rokem probíhá nejen přihlašování do mateřských škol přes stránky MČ, ale najdeme tam i další informace, které by na Praze 15 mnozí rodiče ocenili – přehledně uvádějí počty vypsaných volných míst a dětí ze spádové oblasti. Kolonky s podanými žádostmi, přijatými a nepřijatými dětmi zatím vykazují nulu, ale v PRŮBĚHU přijímacího řízení budou data aktualizována. Bonusem je pak podrobná předpřipravená statistika dětí přijatých dle věku. Pěkné bezprostřední poskytování informací rodičům.
A na naší Praze 15? Přihlašujete se přes jednotlivé mateřinky, potvrzující mail přijde i po několika hodinách, ale zato opakovaně. Kdo to zažil už minulý rok, není zaskočen. Nikam jsme se tedy nepohnuli. A statistiky? Dozvíte se je jen pomocí žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Stále věřím, že zde v některých věcech konečně dojde k posunu. Doufám v lepší přístup k rodičům v P15 nejen v otázce mateřských škol. Ale mám pocit, že bojuji opakovaně se stejnou věcí: Kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá výmluvy. Není načase začít něco dělat pro občany, inspirovat se dobrými příklady a poučit se z vlastních chyb?
Pokud vás něco ohledně školství trápí, přijďte 15. 5. na Komisi školství a představte jí svůj námět, podnět. Je to způsob, jak se občansky zapojit a zkusit věci rozhýbat.
– Jana Brádková (sloupek zastupitelky za PND v květnovém Hlasateli na "zásadní" otázku SPD "Co ve vás evokuje měsíc květen?")
