Vaření žab

Ne, nebudeme vám nabízet recepty na cizokrajné pochoutky – těmi žábami jsme tu obrazně míněni my všichni, občané Prahy 15. Atmosféra, v které žijeme a kterou vnímáme už spíš tak nějak podvědomě, se s léty pomalu mění, aniž by nás to průběžně znepokojovalo. Jako tu žábu, která si nevšímá, když se voda v hrnci kolem ní pomalu ohřívá… a pak už je pozdě vyskočit.

Receptů na naše definitivní uvaření jsem v Praze 15 odhalila několik. Takový prvoplánový je okamžité zvýšení ohně pod hrncem – třeba když vzrostlé stromy během jednoho dne nenávratně ustoupí pohodlnému zázemí nové výstavby. A šlus, hotovo, tak proč se ještě rozčilovat.

Rafinovanějším receptem je postupné přihazování drobných nečistot do hrnce mezi nás žabičky – ve chvíli, kdy se nám přestane tenhle špinavý vlažný roztok líbit, jsme odměněni jeho okamžitou výměnou za vroucí čistou vodu. Příklad? No třeba řízené chátrání OC Taškent, prodejny Albert na Veronském náměstí nebo Normy na Košíku – ano, v naději na to, že to tam zase bude krásné a čisté, si už leckdo ani nestihne uvědomit, že všechen ten lesk bude vykoupen nadstavbou „mrakodrapů“ s potřebou stovek parkovacích míst…

A nejúčinnější je pomalé dlouhé dušení – poslušně dlíme v teplající vodě a na konci už úplně zapomeneme, že jsme kdysi měli nějakou rozumnou představu o správě věcí veřejných. Na dotazy nikdo neodpovídá, na webu těžko cokoli najdeme, petice nikdo nebere vážně, sliby od kulatých stolů vyšumí. A tak už jen všichni kuňkneme: Nechoďte na mne s politikou, já chci svůj klid…

Opravdu všichni? Změna je přece možná!

Jana Vachulová, Patnáctka náš domov

(úvodník dubnového newsletteru PND)