Moderní je myslet na lidi

Co to vlastně je, ta moderní architektura? Na tohle téma se dají vést nekonečné debaty, jako historik architektury jsem jich zažil mnoho. Pro mě jsou moderní ty stavby, které pozvednou své okolí, a to respektem, užitečnou funkcí a kvalitním soudobým výrazem.

Takovou službu v minulosti prokázalo zejména Hostivaři několik špičkových architektů. Bohumil Hübschmann navrhoval krásné průmyslové objekty do tovární zóny za tratí, Evžen Linhart postavil v ulici Pod Plískavou funkcionalistický bytový dům s vysokým standardem pro učitele a Ladislav Machoň krátce po roce 1930 vyprojektoval ve stejném stylu Švehlovu sokolovnu. Tyto stavby se ocitly na stránkách prestižních časopisů a Praze 15 přinášejí věhlas dodnes – naposledy při hojně navštívené exkurzi, kterou jsem pro veřejnost vedl v roce 2015.

I nová doba nabízí zářné příklady. Patří k nim třeba pivovar v Lochotínské ulici v Horních Měcholupech, který díky tvůrčímu konceptu ateliéru ADR funguje jako příjemné sousedské centrum pro všechny generace. Čím je ale člověk starší, tím častěji spatřuje modernitu v pouhé normálnosti. V něčem zdánlivě obyčejném, čeho si zvenku možná ani nevšimnete, dokud to někdo nechce ničit.

Takové je třeba sídliště Hornoměcholupská, které navrhl „bezejmenný“ architekt Jiří Prek a v letech 1969–1974 se stavělo prakticky svépomocí. Vznikly zde domy s dostatečnými rozestupy, stavby občanské vybavenosti, velké plochy pro zeleň. Vše fungovalo jako celek, tohle byla dotažená koncepční studie – smysluplné životní prostředí plánované pro 6200 obyvatel! Pro současnou koalici to je ale pouhý cár papíru, a tak vyhazuje miliony za nové projekty, které počítají s vykácením stromů na dětském hřišti nebo s navýšením objemu zástavby a dalším zalidněním. Stojí někdo o takovou „modernu“?

Marcel Pencák (sloupek našeho zastupitele v květnovém čísle Hlasatele na téma "Co dala, vzala Praze 15 moderní architektura")

Foto: ČTK, Jiří Šourek, leden 1981